Čtvrtý ročník velmi pohodového festivalu Bluegrass Džem se kvůli rekonstrukci přírodního areálu Hájenky v Horních Tošanovicích přestěhoval do přívětivého prostředí Komorní Lhotky. Lázeňská a rekreační vesnička pod Beskydami přivítala hudbychtivé návštěvníky, počasí po předchozích deštivých dnech předvedlo baběletní tvář a den se vskutku vydařil.

Program byl sestaven výhradně z tuzemských kapel. Vystoupilo Ptačoroko, Goodwill, Vrtáci, BG Comeback, BG Styl, No Name Band, Ostrá tráva, Veget. Jak je vidět, samá kvalitní bluegrassová jména! Cože? No jistě, výjimka potvrzuje pravidlo a Ostrá tráva z Ostravy byla mezi bluegrassem milým irským proložením.

Poprvé jsme slyšeli No Name Band a Veget. Veget je pražská kapela, která se na severu Moravy moc nevyskytuje a tak to bylo pro nás vstřebávání nového. Kapela je zavedená nejen v pražských klubech, ale i na festivalech, hraje velmi pěkný bluegrass a občas zabrnká i na folkové struny. Typickou nepřehlédnutelnou postavu je kapelník – mandolinista Jarda Záruba.

O No Name Band/u/, který máme opticky spojen s již klasickým moderátorem BG Džemu Vláďou Bílým, toho moc povědět neumíme. A budeme rádi, když se nám sami ozvou a něco o sobě doplní. Pokud jsme dobře poslouchali, rodina Bílých přesídlila do nejmenovaného středočeského městečka, ve kterém se narodil Antonín Dvořák /a my starší víme, že se tady vyrábělo mýdlo zn. Nela/ a že tam hrají a ještě stále hledají někoho dalšího do party. Kapela se nachází v různých částech republiky, takže ke zkoušení používají ON LINE připojení… a hraje jim to moc hezky!

Již „staří kozáci“ těšínští Vrtáci hrají tak hezkou klasickou country, že je škoda si je neposlechnout. Písničky samy kloužou do ucha a rytmus do nohou, je cítit vyhranost, radost z muziky i kapelní soudržnost. Prostě UMÍ!

BG Styl s Austrálií, gospely, perfektními hráči – stálice na bluegrassovém nebi. Letos jsme je ještě neslyšeli, tak jsme si hezky užili.

BG Comeback byla jedinou kapelou, která hrála na jeden mikrofon. Klasický bluegrassový kabátek skupině velmi sluší a jejich muziku si cení i v cizině – letošní EWOB ve Francii je toho dokladem.

Ptačoroko – tomu už říkáme srdeční záležitost, kapela v plném rodinném počtu, kluci hrají čím dále tím lépe a tatínek Lukáš sklízí své hudební plody. Těšíme se na ně u nás, na Country Pikniku v Třinci již 30.9.2006!

Goodwill máme ještě stále spojen se Sponteem a BG Comebackem, však hráči prošli již několika kapelami a tahle mladá squadra šlape těm „starším“ už pořádně na paty

Irské melodie Ostré trávy přivedly tanečníky do varu a pár z nich téměř ke kolapsu, flétny, housle, kytary, autoharfa i bodhrán zpestřily bluegrassovou noc. Protože máme možnost skupinu slyšet docela často, cítíme velký pokrok v sehranosti i preciznosti hry. Vyzařuje z nich téměř rodinná pohoda a jsou určitě jednou z progresivních mladých kapel nejen na severní Moravě.

Moc se nám líbilo vystoupení country taneční skupiny Kanafas. I přes drobné výpadky v hudebním doprovodu prokázali velkou profesionalitu a současně smysl pro humor, je tam vidět radost z pohybu i společenství jako takového. Choreografie se každý rok mění a přinesou vždycky něco neobvyklého – však kdo by očekával stepujícího boxera? Jsme rádi, že skupina získává republiková ocenění, letos to bylo 1. místo v Country show na prestižní soutěži Stodola 2006.

Jsme rádi, že i bez předchozího domlouvání jsme na Džemu potkali spoustu přátel, kamarádů. Dobrá muzika si své posluchače vždycky přitáhne. Festival se povedl, v letošním roce to byl jeden z nejpříjemnějších, které jsme navštívili. A už se těšíme na další!

Sluníčko a Babička

Převzato z Country Zpravodaje AHOJ

Festival Bluegrass Džem Horní Tošanovice – 3. září 2005

Nedělní ráno, voní kafíčko, z vedlejšího pokoje ke mně jemně doléhá gorolgrass z nového CD Blafů, já si v kuchyni žhavím noťáska a vzpomínám na včerejší báječný den. Jojo, dneska přináším reportáž z festivalu já?. a stylově si k tomu přikusuju rohlík s jamem.

Třetí ročník téměř výhradně bluegrassového festivalu, trefně zapasovaného do prvního zářijového víkendu, byl jak jinak než slunečný. Prezident Ivan Honzák a celý tým měl při výběru termínu šťastnou ruku. Na Frýdeckomístecku je to teď jediná pořádná akce, navíc pro milovníky modré muziky ojedinělá. Stejně tak se povedl výběr lokality ? hájenka v Horních Tošanovicích nabízí intimní přírodní prostředí, velmi snadno dosažitelné z trasy Frýdek-Místek ? Třinec jak autem, tak vlakem.

Kapely? Báječné, nebylo slabých. Tedy bez pořadí vystoupení představujeme:

Ptačoroko z Frýdlantu nad Ostravicí ? čtyři synové /nejstaršímu je 24/ a otec, sběrači ocenění na letošních soutěžích ? Moravský Vrabec, Muzikantské žně a další. Soudržnost nejen na pódiu, je radost je pozorovat, jak hezky v řadě na jedné lavičce v hledišti i s maminkou sledují vystoupení ostatních. Kluci se učí, vstřebávají, táta určitě přemýšlí kdo s čím novým přišel?

The Log ? už klasika ze střední Moravy a Slovenska. Jeden mikrofon, nóbl oděv a Otíkovo průvodní slovo. Vždycky se těším na další rok, kdy Ota obmění vyprávěnkový repertoár ? a letos příjemně překvapil, že vkládá nové věci i během sezóny. Prostě nám Otík roste. Zraje celá bluegrassová kapela, nejen hudební dovedností, ale i rozšiřováním repertoáru. A v ?křičených? písních jsou fakt bezvadní.

Že doznívá doba dovolených jsme měli možnost zjistit u opavsko-bruntálské stálice BG Comebacku. Dobrista Karlos si užívá slané vody, dnes tedy jen ve čtyřech, na jeden mikrofon, s baskytaristkou Evou. Mám dojem, že Eva je stále lepší a lepší a její basa tu muziku tvrdí vskutku pořádně. Milé překvapení ? průvodní slovo velmi pestré a uvolněné.

Kdo neposlouchá bluegrass moc často je možná překvapen, jak hraní na jeden mikrofon může být u každé skupiny jiné a jedinečné. Na Bluegrass Džemu si toho mohl posluchač dobře všimnout, i když The Log a BG Comeback nevystupovali hned po sobě.

Bruno Unit ? tak to byl dobrý nářez, sólíčka, v sestavě také otec a syn. Otcem není nikdo jiný než Generální ředitel a konferenciér festivalu Vladimír Bílý ? v sestavě hraje basovou kytaru. Přivítal zde také nejvzdálenějšího návštěvníka ? kamaráda z Kanady.

Nějak jsem nezaregistrovala dvě skupiny ? Mr. B. Pyne s krásnou moderní country muzikou /ale mandolina Bruno hrál v Bruno Unit/ a skupinu Moravský Prsten. Mirka Kubíka bych určitě poznala. Pravděpodobně změna programu na poslední chvíli.

Prvním slovenským účinkujícím byla skupina Kroky z Dubnice nad Váhom. Kdybychom měli srovnat obě přítomné slovenské grupy, Vodopád a Kroky, pak ve volnomyšlenkářství v přístupu k hudbě vede Vodopád. Kroky zase více ctí klasickou BG muziku. Jsou dobře sehraní a je radost je poslouchat.

Pacigovci ? čili Vodopád z Brezna. Na severu Moravy už dobře známá kapela. Byli hlavními hosty setkání po spoustě let skupiny Uragán v Třinci, vystupovali v Tequila Music Club v Karviné, závěrečné vstoupení vedli na Mandolin Párty ve Vyšních Lhotách. Rádi se k nám vracejí a vždycky přinášejí pestrost žánrů, v poslední době od bačagrassu po šanson. Philippe Naudot, francouzský akordeonista, umí nejen ty krásné šansony, ale perfektně paří i v bluegrassových písničkách. Mandolinista z Frenštátu pod Radhoštěm Zdeněk Vítek, který s nimi dlouhodobě spolupracuje, svou perfektní hrou program Vodopády velmi obohacuje. Tentokrát ale Vodopádi nepřinesli ? nepřivezli zpěvačku Evku, ta si dovolenkuje. Kluci i s ?očesaným? zpěvem předvedli jako vždycky perfektní práci. Ondrovo průvodní slovo /rozený decentní bavič/ je milým pohlazením.

Kdo by neznal Svaťu Kotase? Z banjistů jej znají jistě všichni. Když on už hrál na banjo, spousta dnešních návštěvníků se s banjem teprve seznamovala. Na Bluegrass Džem přivezl seskupení Svaťa Kotas Band. Potlesk na otevřené scéně sklidil samozřejmě nejen on, ale celá skupina. Mě osobně velmi hlasově potěšila zpěvačka a mandolinistka ?Růžička?. Poslech, třebaže zpovzdálí, byl velmi lahodný, čistý a také osobitý. Zpívat a hrát u Sváti znamená umět! Zářila celá kapela a dá se říci, že její vystoupení bylo banjovým vrcholem večera.

Těšínská kapela Vrtáci je už sehranou partou, však kapela hraje již třicet let. Prošla jí také téměř třicítka muzikantů, mezi jinými i Pavel Juřena z BG Comebacku, Petr Pánek, František Wawrzacz. V nynější sestavě je mimo dalších prezident dnešního festivalu Ivan Honzák, zakládající člen Stanislav Feruga, Adam Zielonka a Karel Kučera. Prostě ?cieszynskie niebo?.

Gorolgrass?.kdo neslyšel, neví. Kdo slyšel a není tustela, nepochopí. Blaf. Těžko co dodat. Ti synci tady odsud /tustela/ jsou prostě bomby. Teď vydali další CD Pop-Jewki. Čili taky Popěvky nebo po našemu Evin pop ? Pop Evy. Když mi ve škole někdy řekli Jewka, kudlička rybička se mi v kapse otvírala. Ale Blafi jsou mistry žongléry se slovy, míchají ?po našymu? s češtinou, polštinou, němčinou, nyní i vietnamštinou?.a vše je jim odpuštěno. Naopak, pochváleno. Stále živá blafácká voda přináší radost na trati Bohumín ? Čadca stejně tak jako jejich už dávný Cug do werku. Synci, jen tak dál!

Bez hudby není tance, hudba bez tance je o něco ochuzená. A když si k tanci ještě organizátoři přičarovali synchronní taneční vystoupení koní, bezvadné žonglování s kolty, dech tající práci s bičem, kouzelné lasování, tanec stepařský, klasický country i ?pepíkovské? vystoupení ? vytvořili krásný mix mezi vystoupeními jednotlivých kapel.

Těšínská taneční skupina Kanafas, známá na mnoha soutěžích a také nyní i pořadatelka country taneční kursů. Ten nejbližší odstartuje 17 září a už je až na pár posledních místeček obsazen. Její mladí tanečníci pod vedením Nadi Honzákové umějí!

Black&Brown ani nemusíme představovat. Téměř rodinný klan s biči, lasy, kolty předvádí nádhernou podívanou. Od ?prostého? práskání bičem po zažehnutí zápalky, lasové krinolíny, a ty lítající kolty! Až je zase budete mít možnost někde vidět, neváhejte. Je za tím spousta a spousta hodin tréninku a vy už jen budete koukat na lad a úsměvy?.

Bluegrass Džem bez džemu? Nemyslitelné. Každá kapela si tedy odvezla jednu skleničku plnou bluegrassové marmelády, kterou snad v intimních chvilkách může využít i jinak?.

Moderátor čili průvodce festivalem je ten, kdo hodně ví a spoustu zná a ještě to musí umět podat. Jsme v těchto končinách zvyklí na Mloka a tentokrát jsme si dopřáli milou a kvalitní změnu ? White Vláďa Bílý byl opravdu moooc dobrý. Je jenom dobře, že se na severu Moravy takoví lidé vyskytují.

Když k tomu všemu pochválíme ještě přírodu a hudebního pánbíčka za opravdu pěkné počasí, festival by se jevil bez chybičky. Ale bohužel ? i ta byla. Občerstvení. Bylo dobré, ale ta obsluha! Fronty, hlemýždí tempo, chaos v placení – to bylo jediným ?flekem? na tak krásném fesťáčku.

Naopak pěkný stánek měli Ostraváci ze Světa westernu. Svůj kamenný obchod mají naproti Carefouru na Fifejdách, tady jsme si mohli vybrat z pěkných klobouků, bol a dalších věcí, patřících k westernu. Náš Country Zpravodajský stánek byl hlavně informační, i když ke konci sezóny je informací už méně. Je to pobídka pro vás ? organizátoři různých akcí. Pošle nám tištěné upoutávky, rádi je pak pověsíme třeba na štafle tak jako viselo Bruntálské indiánské léto /bude 17.9/, rozdáme zájemcům, uveřejníme. Jsme tady pro vás!

Přes všechny klady se nabízí otázka, proč to byl /až na pár desítek výjimek/ opět festival stylu hudebníci hudebníkům. Přišla spousta muzikantů z nevystupujících skupin, Křeni z Karviné, třinecký /nebo snad skoro karvinský/ Gryf v původní i nové sestavě, třinecká kapela Blue Ram v plném obsazení, část kapely Šviháci a hodně dalších, které jsme nestihli identifikovat. A mnoho hudebníků bylo i v řadách pořadatelů.

Hodina pokročila, Břéťa vedle už doposlouchal Blafy a já musím vařit. I Zpravodajci musí jíst J Pěknou neděli, pěkné další dny a spoustu krásných zážitků ? takových, jaké jsme si my odvezli ze 3. ročníku Bluegrass Džemu v Horní Tošanovicích!!!

Sluníčko/text/ 4.9.2005

V sobotu 4.září 2003 proběhl v lesním areálu Hájenka v Horních Tošanovicích druhý ročník nesoutěžní přehlídky bluegrassových kapel Česka a okolních zemí s názvem BLUEGRASS DŽEM 2004.

Letošní ročník navázal na ten předchozí dobrou muzikou a skvělým počasím. Pokud by taková měla být tradice, tak si nemůžou příznivci bluegrassu přát nic lepšího.

Sjelo se deset kapel a asi tři sta jejich příznivců. Lesní areál Hájenka byl zaplněn návštěvníky, kteří si přijeli poslechnout dobrou muziku, v míře, která by se dala nazvat příjemnou – bylo si kam sednout a nebylo mnoho volných míst. Potěšitelné je, že mezi účastníky byla celá řada místních obyvatel, kteří v loňském prvním ročníku přišli této muzice na chuť, a letos nezaváhali a opět dorazili. Nejvzdálenějšími účastníky byli Miro a Cara Honzákovi, kteří přijeli až z Washingtonu, asi nejmladší účastnicí byla Martinka Honzáková, jejich neteř, které bylo 5 měsíců, nejstaršího účastníka neznáme, a to by bylo ze statistiky asi tak vše.

Pořadatelé se rozhodli více investovat do zvukové aparatury, a tomu také odpovídal zvuk. Zvukař Piňďa – profesionál – zvládal aparát, který jsme si vypůjčili od Stanleyho z Havířova, perfektně, a tak si kapely spokojeně pomlaskávaly. Ostatně, lepšího zvuku si všimlo i publikum.

Složení kapel bylo čistě bluegrassové, i když i mezi těmito kapelami se vyskytly „úlety“ do jiných žánrů, které příjemně zpestřily program. Například Moravský Prsten se svým mírně folkovým „soundem“ příjemně překvapil. škoda, že banjistu Slávka Mladějovského nechali doma – už jsme ho na severu Moravy dlouho neviděli.

Blaf, to je taky dobrý úlet – Gorolgrass hned tak někdo nezahraje. Texty Tomáše Tománka, které jsou napsány „ponašymu“, jsou výborné a i kapela v současném složení hraje skvěle.

Objev loňského Džemu – Ptačoroko – ukázal, že na sobě hodně pracuje, a tak jsme si v jeho podání mohli poslechnout nádherné kusy – známé i neznámé. Tato kapela se také nebojí experimentovat, a tak předvedla skladby, které jasně dokladují, že náš bluegrass neustrnul pouze v rovině tradiční. Mladé kapely, které se nebojí hledat nové cesty, tady v minulosti chyběly, a tak buďme rádi, že tady nyní jsou.

Ostatně kapela Sponteo, další mladá kapela, ukázala nám usedlejším, že by některé kapely „stálice“ měly potrénovat, aby jim stačily. Mladý Kuba „White“ sice zápasil trochu s mutováním, ale bylo vidět a hlavně slyšet, že je podstatně vyzpívanější než vloni.

Křeni, kteří vyhrávají festivaly po celé republice a možná i v zahraničí, zahráli skvěle. Banjista Michal Wawrzyczek nenechal nikoho na pochybách, kdo je tady u nás králem mezi banjisty. Ani ostatní členové této kapely však nebyli pozadu. škoda jen, že ještě nezrezignovali z kondenzátorového mikrofonu, který sice vypadá efektně, ale zvuku kapely ubližuje.

Zajímavé bylo vystoupení dua Horečka. Vlastně to tentokrát nebylo duo, protože se na pódium nahrnulo najednou plno dětí z Komorního orchestru ZUŠ z Frenštátu pod Radhoštěm. Něco takové na Džemu ještě nebylo a myslím, že ani na žádné jiné podobné akci v okolí. Muzika to byla pěkná. Skoro to vypadá, že letošní Džem byl ve znamení hledání nových cest a předvádění „bonbónků“ – že by snaha odlišit se od „konkurence“?

Experimenty jsou nutné, ale tradiční bluegrass také nesmí chybět. Proto byli pozváni kamarádi z Dubnice nad Váhom, kapela Grass Kvartet (dříve Krok). Tato kapela hraje tak tradičně, že je radost to poslouchat. Ostatně kdo by neznal styl Budhy a jeho kamarádů. Veď to jsou naši bratia!

Kapela rodiny a přátel generálního ředitele festivalu Vládi „Whita“ Bílého Grass Band zahrála klasiku. Tátovi a synovi to hold klape – asi ten Kuba bude fakticky jeho syn.

No a byly tam samozřejmě taky stálice jako Vrtáci a Mr. B.Pyne, které svým vyhraným projevem potěšily uši přítomných. No jo, ty desítky (možná i stovky) vystoupení, které tyto kapely za sebou mají, jim nikdo neodpáře.

Ke krásnému dni a večeru přispěly také ukázky tanců taneční skupiny KANAFAS, která předvedla části svého úspěšného tanečního pásma, díky kterému získala třetí místo na celostátní soutěži Stodola. Obzvlášť se líbil tanec Kačeři – tak dobře jsme se už dlouho nepobavili. Také rodinné trio Meridana, které předvedlo práci s bičem, ukázalo, že s bičem nemusí pracovat jen tvrdí chlapi. Úžasné bylo noční představení skupiny Black & Brown (zase práce s bičem) – uhasit si cigaretu bičem u vlastních úst, tak to jsme ještě neviděli! Ostatně, takových zajímavých kousků předvedli hodně – jsou to „profíci“. Děti si také přišly na své. Mohli se povozit na westernových koních …a zadarmo.

Zatímco si platící účastníci užívali festivalu, probíhal v sále kulturního domu „jam“ – hrálo se tam, až se kouřilo ze strun. Však proto tam některé kapely přijely.

Tak což Je to nová tradicež Snad ano. Uvidíme, jak se budou vyvíjet další ročníky. Zatím se zdá, že si Bluegrass Džem získal celou řadu příznivců, a že ho Ti, pro které je určen, berou jako fajn akci. Dík za tento fakt patří celému týmu, který tuto Džem zorganizoval, kapelám ahostům, kteří dělali zábavu a dík patří i sponzorům (SKANSKA a EUREST), kteří poskytly prostředky na uskutečnění, kapelám příspěvek na cestovné, dobré jídlo a tričko s logem. Nesmíme zapomenout ani na obec Horní Tošanovice a jejího starostu Petra Martiňáka, který dal na vše ochranou ruku a který je bezva kamarád a nový příznivec našeho stylu. V příštím roce se budeme snažit, až se opět vše vydaří. Snad bude o tuto akci mezi kapelami stejný zájem jako letos a snad se nám podaří pozvat i další zajímavé hosty a kapely.

Ahoj kamarádi a příznivci bluegrassu!

Zapsal Ivan Honzák

V sobotu 6.září 2003 proběhl v lesním areálu Hájenka v Horních Tošanovicích první ročník nesoutěžní přehlídky bluegrassových kapel Moravskoslezského kraje s názvem BLUEGRASS DŽEM.

Krásný den a krásná příroda by samy o sobě mohly být dostatečným důvodem pro dobrou náladu. To ale všem nestačí. Téměř tři stovky lidí se rozhodly tuto náladu vylepšit ještě něčím dalším – dobrou muzikou a dobrou partou. Tito fajnšmekři se sešli v sobotu odpoledne v lesním areálu Hájenka v Horních Tošanovicích, aby si poslechli bluegrassovou a country muziku, poklábosili s kamarády a užili si jednoho z posledních letních víkendů. Počasí se skutečně vydařilo, a tak ve 14:00 mohl Vláďa Bílý ze skupiny Grass Band, Ivan Honzák z Vrtáků a Petr Martiňák, starosta obce Horní Tošanovice, zahájit první ročník přehlídky nazvané Bluegrass Džem.

Džem, od slova „jamovat“, tedy zahrát a zazpívat si s přáteli ž a to bylo hlavním cílem celého odpoledne a večera. Právě proto zahájila celou akci skupina poskládaná z muzikantů různých kapel a věkových kategorií. Úvodní písní byla skladba Will The Circle Be Unbroken, která je nepsanou hymnou bluegrassu.

Pak už šla jedna kapela za druhou ž SPONTEO, kapela složená z mladých, ale ne nezkušených muzikantů předvedla, že i bez svého banjisty (ten musel jít do práce) jsou schopni roztleskat hlediště.

Dále hrála kapela s tajemným názvem PTAČOROKO. Mladí kluci z Frýdlantu nad Ostravicí ukázali, že mají bluegrass v krvi. Potom přišlo těšínské TBC se svým mírně gospely a bluegrassem ?střihnutým? country a karvinský ASPEKT, který potvrdil, že u nás na Moravě dorůstá celá řada mladých a talentovaných bluegrassových muzikantů. Druhou country kapelou, která hostovala mezi zatvrzelými ?bluegrassisty? byla těšínská TEQUILA, která potvrdila fakt, že tradice rodinných kapel neexistuje pouze za oceánem. Karel Karlos Kučera, jinak basista Vrtáků, přitáhl svou rodinu, aby zpestřil proud bluegrassu trochou country. Ale zpět k bluegrassu ž Zdeněk Vítek (mandolinista třineckého Uragánu, když tato skupina ještě existovala), a Jirka Mitrych (tedy kapela HOREČKA) ukázali, že bluegrass se dá hrát i ve dvou a bez zpěvu, a že i to může být chuťovka pro příznivce této muziky. Grass Band, který založili Vláďa a Kuba Bílí (tedy otec a syn) a jejich přátelé, vrátil všechny přítomné zpět do muziky bohaté na vícehlasé zpěvy a instrumentální výkony. Kuba, kterému proudí v žilách ?modrá bluegrassová krev? ukázal, že po tátovi zdědil ty správné geny a že umí dobře ovládat nejen kytaru, dobro a zpěv, ale i basu. Křeni – kapela, která se drží tradičního pojetí bluegrassu a tradici koncertů v Grand Ole Opery i tím, že hraje na kondenzátorový mikrofon, potvrdila, že dotáhla a v mnohém předběhla celou řadu zavedených kapel ž vyvážené vokály, vynikající aranže a skvělé instrumentální výkony. Technickou přestávku, způsobenou problémy s aparaturou, vyplnila nádherným vystoupením skupina BG Styl, která vrátila bluegrass tam, kde má být ž mezi lidi. Zahráli bez aparatury a potvrdili skutečnost, že akustická hudba je nejhezčí, když se hraje akusticky. Všichni poslouchali a ani nedutali. Mr. B. Pyne, který nastoupil po nich, neměl lehkou pozici, ale svým vyhraným projevem a klasickým repertoárem zaujal a potěšil nejen ty, co poslouchali, ale i ty, kteří se vrhli na taneční ?parket? (pozn. ž byl z betonu). Závěr večera patřil Vrtákům a ti si nenechali ujít příležitost přehrát mezi svými zavedenými hity i pár letošních novinek. Lidé poslouchali, tancovali, jedli, pili a dobře se měli.

Ke krásnému dni a večeru přispěly také ukázky tanců taneční skupiny KANAFAS, která všechny přítomné zavedla pomyslně do Mexika, Irska a na Divoký západ. Nevídaná byla čtverylka na koních, kterou předvedla Naďa Honzáková a Petra Kotlárová na koních Silvara a Lucy.

Zatímco se na pódiu střídaly kapely a na parketě taneční páry, tak v sále kulturního domu Hájenka se odehrával ten pravý nefalšovaný „jam“. Ten, kdo chtěl, mohl přijít a přidat se k hrstce muzikantů, kteří využili této příležitosti k pořádnému „zajamování“.

A závěrem? Snad tento festival splnil svůj účel a dal příznivcům bluegrassu příležitost se sejít a v klidu, bez nervozity, která provází soutěžní přehlídky, vychutnat s přáteli hudbu, kterou mají rádi, v prostředí, které k ní patří. Proto věřme, že příští ročník bude také úspěšný, a že se zase všichni sejdeme.

Zapsal Ivan Honzák