Reportáž 2014

Oproti loňsku se areál pěkně vylepšil. Kulisy připomínající americké pohraniční město někde na divokém Západě (prý dříve sloužily na Mandolin Party, kam jsem se bohužel nikdy nedostala) před mnoha lety namaloval kamarád z Karviné Josef Jeppe Bankó. Vláďa White mne vyzvedl u autobusu ve Frýdku-Místku a jelo se. Hned u brány první kamarádi, manželé Krausovi, kteří prodávali lístky.

Festival zahájili ve dvě odpoledne The Jumper Cables, letošní vítězové z La Roche. Po tradičním Will The Circle Be Unbroken, který si s nimi zahrál Standa Feruga, nás všechny přivítali pořadatelé Vláďa White Bílý a Ivan Honzák.

O Jumper Cables jsem vám už psala, tato vynikající kapela je na nejlepší cestě udělat díru do světa. Evropa už je objevila, zbývá jen další krůček za oceán. Vznikli v roce 2012. Ač mladí věkem, všichni mají bohaté muzikantské zkušenosti. Jejich hlavním zpěvákem a tvůrcem velké časti repertoáru je banjista Michal Wawrzyczek, kterého si jistě pamatujete ze skupin jako Křeni či G-runs’n Roses. Na kytaru hraje Tomáš Juřena, na basu Pavel Duda a na dobro Zdeněk Dokoupil. Všichni jsou výborní zpěváci a své nástroje ovládají opravdu mistrně.. 

Po nich nastoupila kapela Whisky Before Breakfast. Vznikli sice teprve vloni, ale jejich členové jsou staří, ostřílení hráči. Velice mne překvapil nádherný zpěv kytaristy Vládi White Bílého, kterého jsem moc zpívat ještě neslyšela. Měl prý po úraze dlouhá léta problémy s hlasivkami. Banjista se jmenuje Jiří Shellin Stehlík, mandolinista Michal Preiss, houslista Vladimír Sejdža Sýkora a na kontrabas hraje Tom Wittassek. Pánové umí!

Festivalu se aktivně zúčastnila také taneční skupina Kanafas. Vyplňovali svými vystoupeními čas během zvučení a byl na ně moc pěkný pohled. Patřili k nim také dva krásní koně s ještě krásnějšími jezdkyněmi.

Skupina Vrtáci je jediná, která ještě žádný Džem nevynechala. Vznikli již v roce 1975 a mají za sebou opravdu dlouhou a úspěšnou hudební dráhu. Na banjo v ní hraje pořádající Ivan Honzák společně s mandolínovou legendou Standou Ferugou, jeho synem dobristou Honzou Ferugou a to celé doplňují Karel Karlos Kučera s basou a Richard Kolda Dziubek s kytarou. Mám dojem, že byli ještě lepší než vloni!

O slovenské tradiční kapele Šidlo jsem již párkrát psala. Zpívají tak nádherně, že mi sem tam naskakovala husí kůže. Hrají v sestavě Róbert Vácval – kytara, Dušan Zapalač – mandolína, Jozef Kotrík – banjo a Michal Zdražil – kontrabas. Viděla jsem je naposled ve francouzském La Roche, kde měli velký úspěch. Během jejich vystoupení začala před pódiem tančit naše oblíbená dvojice, manželé Bělíkovi z Luhačovic. Ty taky vídám skoro všude a vždy se na ně ráda podívám….

O přestávce jsem se také šla podívat na výstavku hudebních nástrojů Honzy Opiola, snad jediného výrobce na Severní Moravě. Znám ho z Britské Kolumbie v Kanadě, kde se mu říkalo Jena a tuto značku mají i jeho banja, kytary a mandolíny. Mezitím nám skupina Kanafas předvedla nádhernou taneční choreografii s koňmi a ohněm. To se nedá popsat, ale musí vidět. Opravdová rarita.

Na pódium nastoupila formace Šárka Band. Její frontmanka, zpěvačka Šárka Secová se na Džemu představila vloni v duu Soul Recall. Tentokrát si s ní zahráli kytarista Vrtáků Richard Dziubek, perkusista Radim Hečko a baskytarista Luděk Michejda. Na své si tedy přišli i ti, co nejsou zrovna skalní bluegrassáci.

Jako bluegrassová smršť vtrhla na pódium skupina Goodwill. White je uvedl slovy: “Držte si zadnice, jedeme z kopečka…” Tihle temperamentní divoši jsou známí nejenom po Evropě, ale i v USA. Vloni se dostali jako vítězná Evropská kapela roku na EWOBU v Holandsku 2012 na prestižní festival ROMP, pořádaný Mezinárodním Bluegrassovým Muzeem v Owensboro (Kentucky). Výborná muzika! Pro ty, kteří je náhodou ještě neznají, hrají v sestavě Tomáš Lasek – hlavní zpěvák a tančící basista, Robin “Lentil” Tomáš – banjo a zpěv, David Štuller – dobro, Honza Hašek kytara a zpěv a Martin Žuška na mandolíně. Tohoto talentovaného mladíčka spousta lidí přirovnávala k velmi mladému Zdeňkovi Jahodovi, či Honzovi Mácovi…

Všichni přítomní muži se těšili na Country striptýz Sexy Pamely. Ta ale bohužel pro nemoc nemohla přijet. A tak Vláďa White na pódiu uvítal a všem představil prezidenta České bluegrassové Asociace Petra Brandejse a předal mu slovo. Návštěvníci festivalu se tak dozvěděli o aktivitách jak Evropské, tak České asociace. Snad se mu podařilo také získat nějaké nové členy…

Hlavní hvězdou festivalu byla znovu vzkříšená a dnes již legendární skupina Monogram. Bratry Jahodovy, mandolinistu Zdeňka a banjistu Jardu a basáka Pavla Lžičaře posílila mladá krev, Pepa Malina s houslemi a hlavní zpěvák, kytarista a autor většiny nového materiálu Jindra Vinkler. S Monogramem jsem se seznámila, když byli ještě teenageři v roce 1991 a od té doby sleduji jejich hvězdnou dráhu. Když od nich odešel Jakub Racek, bylo mi moc smutno. O to větší radost mám, že k nim Jindra Vinkler a Pepa Malina tak pěkně zapadli a přidala jsem si je ke svým adoptivním dětem. Doufám, že i tato sestava se dostane na úplný vrchol.

Skupinu Red & White jsem tady loni viděla poprvé a byla jsem nadšená. Pohybují se mezi bluegrassem a new acoustic music. Sice mne mrzelo, že tam chyběl zpěvák a kytarista Martin Vitásek, který byl na stáži někde v Německu, ale byl důstojně zastoupen Michalem Kuncem. V kapele hrají bratři Zielonkovi, Marián na dobro a Adam na mandolínu. Banjo obsluhuje a krásně zpívá Michal Wawrzyczek. I tato kapela má v repertoáru četné Michalovy věci. To celé doplňuje Apostolis Ben Konstantinidis s baskytarou. Moc příjemná muzika!

Festivalový program uzavírali další zahraniční hosté, Candy Floss ze Slovenska. O těch jsem také už párkrát psala a patří k mým oblíbencům. Šéfuje jim banjistka Simonka Schmidtová, jejíž hlas krásně ladí s hlavní zpěvačkou Patricií Pivoluskovou. Ale také všichni mužští členové jsou výborní zpěváci i instrumentalisté. U kytary Dušan Hronec, s houslemi Michal Kováč a s mandolínou Michal Barok. Basu, co tvrdí muziku, obsluhuje Anton Národa. Také tahle skupina má za sebou nesčetné úspěchy na národní i mezinárodní scéně a přeju jim, ať jdou stále nahoru jako rakety. 

Všechny zúčastněné kapely a čestní hosté obdrželi jako upomínku džem z beskydských lesních plodů, které pořadatelé ve volných chvílích vlastnoručně nasbírali. White obdaroval i “otce” fantastických kulis Josefa Jeppého Bankó a polského kamaráda Jerzyho Batka, který je pořadatelem country festivalů v Polsku.

Festival oficiálně skončil a nastal ten pravý Bluegrassový Džem, který se táhl dlouho do noci. Když jsme ráno přišli uklízet, byl už všude pořádek, zbývalo jen složit kulisy a různé drobné úpravy a pak ta nesmutnější část, rozloučení s těmi, co ještě zůstávali a potom už na vlak do Brna.

Poděkování patří Ivanovi Honzákovi, Vláďovi White Bílému a všem, co se nějakým způsobem na tomto velmi zdařilém festivalu podíleli. A velký dík tam nahoru za to, že jsme tentokrát dokonce ani nezmokli.


A zde fotoalbum z akce...


Zapsal Vláďa White Bílý

Reklama: