Reportáž 2012

Reportáž z festivalu Bluegrass Džem 2012

1.září 2012, Kamenité - Vyšní Lhoty

Nedovedu si již pomalu představit začínat reportáž z našeho festivalu jinak, než tradičním hlášením o počasí. Bohužel apokalyptická tradice špatného počasí byla dodržena, kdy nejen že pršelo, ale řinul se téměř nepřetržitý proud jemných šňůrek vody. Tyto jakoby by byly utkány z vodních korálků, tvořily souvislé vodní stěny, mha byla nejenom za mnou, ale i přede mnou a jediným pozitivem byla oproti jiným ročníkům našeho festivalu téměř letní teplota, i když vlastně bylo již 1.září.

Ostatně výroční 10. ročník Bluegrass Džemu byl nějak podivně negativně poznamenán již od samého počátku, když jsme zjistili, že tradiční místo konání v Komorní Lhotce, i přes roční rezervaci, je poskytnuto někomu jinému - svatební veselici. Jak vidno komerční prospěch je přednější, než šíření kulturní osvěty. Další problém byl se sponzory, kteří letos byli opravdu velmi skoupí a svůj postoj umocňovali tvrzením, že velký podíl svých sponzorských aktivit věnovali na Olympiádu a mistrovství Evropy v kopané. Myslím, že všichni pořadatelé letošních kulturních akcí měli stejný problém. Regionální granty byly jako tradičně uděleny neregionálním aktivitám, různě provázaných  nekulturními aktivitami našich zákonodárců.
Téměř na poslední chvíli se nám podařilo sehnat areál pro konání Džemu, tradiční, krásný lesní areál zvaný Kamenité – Vyšní Lhoty, kde před mnoha lety byly položeny základní kameny kdysi slavného bluegrassového festivalu Mandolin párty. Podařilo se nakonec sehnat i milosrdné sponzory, kterým se zželelo našeho smutku a upustili nějakou tu sponzorskou korunku. Potvrdilo se, že konec dobrý, všechno dobré.

Mnohdy rozhodujícím činitelem výsledku úspěchu hudebního festivalu je kvalitní zvukař, letos se tohoto nelehkého úkolu velmi úspěšně zhostil mistr zvuku Leszek Sajdok se svou rodinou, opravdu pracoval profesionálně a výsledky jeho činnosti se velmi pozitivně odrazily v hodnocení nejen kapel samých, ale především v hodnocení diváků. Velmi citlivě pracoval v nelehkém, mokrém prostředí, chvílemi i dosti prudkém větru a držel se pravidla, že někdy míň je vlastně nejvíce. Zbytečně nemanipuloval s potenciometry mixážního pultu, nastavil kapelu a jen opravdu minimálně dotahoval kvalitu zvuku, nedocházelo tak k obvyklým prudkým zvukovým jevům typu hvízdání, šumění apod.

Náš původní záměr tento výroční 10. ročník obsadit kapelami zvučných jmen , nás vrátilo na tvrdou zem poznání, že ekonomicky si toto nemůžeme dovolit. Pojali jsme proto tento ročník spíše jako regionální prezentaci předních bluegrassových kapel, kapely pak dostaly i delší časový prostor pro hraní, což bylo rovněž pozitivním zjištěním.

Úderem 14. hodiny zazněly již tradiční tóny naší hymny Will the Circle….., tradičně podesáté zpívané sólově Standou Ferugou (Vrtáci), kdy o zbývající doprovod se postarala zbrusu nově vzniklá formace mé nové kapely, nazvaná  symbolicky Whiskey Before Breakfast (má dlouholetá formace zvaná Bruno Unit byla odeslána do bluegrassové minulosti a modrého nebe).

Po doznění posledních tónů této úvodní skladby jsme s prezidentem festivalu Ivanem Honzákem pronesli slavnostní uvítací řeči a festival se mohl rozjet naplno.

Nutno podotknout, že opětovně, i přes tuto slotu a nečas se dostavili věrní diváci a my jsme se vnitřně utvrdili o smysluplnosti konání tohoto festivalu, který je předně určen divákům a dobrému pocitu kapel, že je někdo poslouchá a můžou se i úspěšně prezentovat. Naše původní rozhodnutí, že letos již byl Džem naposled, bylo silně nahlodáno.

Jak zmiňuji výše, má nová formace zvaná Whiskey Before Breakfast vznikla necelých čtrnáct dnů před festivalem, kdy jsme se personálně rozrostli, došlo k výraznému omlazení kapely. Já jsem se tradičně ujal samozvaně konferování festivalu, což mi přineslo trošku technických problémů, jelikož v minulé kapele jsem hrál na baskytaru a teď jsem přešel do pozice hráče na dobro, kdy každý, kdo na tento ďábelský inštrument hraje, dobře ví, kolik práce zabere příprava. Nasazování kapodastru, dolaďování, nasazování prstýnků, já je nazývám „ozbrojenými drápky“, prostě „bojová příprava“. Nu a do toho konferovat, vykládat smysluplné věty, prostě vyplňovat „díry“, huffff,  po čertech těžká úloha. WBB hraje v tomto složení -banjo obsluhuje nestor ostravského bluegrassu Jirka Shellin Stehlík, housle pak další bluegrassový dinosaurus Vladimír Seydža Sýkora, dále pak noví členové - kontrabasista Tom Wittassek a kytaristé, pánové Jiří Peki Pekárek a Radovan Barbi Glajc.

Naše formace si myslím splnila očekávání a každý z mé ekipy se snažil podat ten nejlepší výkon. Hodnocení nechám opět na posluchačích, ostatně dva přídavky v našem vystoupení si myslím hovoří jasně. Z hraní jsme měli dobrý pocit, slyšeli jsme se velmi dobře na pódiu a posléze i z pořízené nahrávky byl potvrzen profesionální přístup pana zvukaře.

Jako další nastoupila kapela, která k nám dojela z centra Hané, Prostějova. Říkají si Fiddle Dedee, poslední dobou je tato skupina viditelná i na jiných festivalech a jejich styl bych zařadil asi na rozhraní mountain music a původního dřevního bluegrassu. Hráli na jeden mikrofon, složení kapely je velmi úsporné- kytara Míra Kalousek, housle Jitka Kapralová a kontrabas Radek Kapral, k tomu perfektní angličtina, zpívaná vesměs trojhlasy, nádherně ladícími. Jejich vystoupení bylo plné drivu a posluchači je jen tak nechtěli pustit z pódia, museli rovněž několikráte přidávat, příjemná muzika, výborně sehraná kapela. Tato formace přinesla na BG Džem 2012 pak jakýsi fenomén, že každá další následují kapela festivalu (vyjma Vrtáků) měla ve svých řadách ženu.
 
Následující kapela patří rovněž k již trvalému inventáři BG Džemu a nebyl jí nikdo jiný než staří dobří Vrtáci s banjistou a prezidentem Džemu, Ivanem Honzákem, kytaristou Ríšou Dziubkem, výborným zpěvákem a mandolinistou Standou Ferugou, dobro obsluhuje jeho synátor Honza Feruga a baskytaru stírá Karel Carlos Kučera. Nastoupili jako obvykle s profesionálním přístupem, obvyklé šňůrování a nastavování mikrofónů tato formace zvládá opravdu mistrovsky rychle, rovněž pak výkon na pódiu je dle očekávání velmi profesionální. Pěkně ladící vokály, k tomu velmi bravurně zvládnutá sóla, prostě velmi příjemná hudba. Standa se mi pak „pochlubil“ nově upravenou mandolínou, kterou vlastní téměř 30 let a letos se rozhodl ji svěřit do rukou opraváře , ten provedl radikální generální opravu, včetně opracování ozvučné desky, což se výrazně projevilo na zvuku tohoto skvostného nástroje, super zvuk, navíc umocněný i super hráčem.
 
Počasí nás stále trápilo, Radegast nás asi moc rád nemá!!! Slíbili jsme si, že vykonáme v brzké době pěší pouť k jeho soše, a tam mu složíme oběť v podobě hudebního vystoupení, snad jej uspokojímenatolik, že pak v dalších letech již zařídí i lepší počasí, nu uvidíme J. Někteří členové kapely slíbili, že podstoupí obětní rituál a již budou pít jen pivo Radegast, namísto oblíbených regionálních piv.
 
 
Obava, že bluegrassová muzika zahyne pro nedostatek mladých a zapálených muzikantů, byla zažehnaná další kapelkou, která k nám přijela z nedalekého Frýdku- Místku, jmenují se příznačně eFeM Grass.
Vznikli v roce 2011 a stihli na sebe již upozornit na mnoha festivalech, získali i 4.místo na regionální Portě. Mladistvý elán a chuť z této kapelky přímo vyzařovala, předvedli velmi solidní výkon, zvláště zaujal mandolinista Zbyněk Kopecký, který dříve hrával v předních českobudějovických formacích, před několika lety však šel za hlasem svého srdce až do F-Místku a v kapele hraje i jeho žena Magda, na kytaru pak Radovan Barbi Glajc a na banjo  Radim Žingor. Jen tak dále, přátelé.
 
Další formace, která nastoupila na stage, byla „rekrutována“ z velmi zkušených a ostřílených muzikantů, kteří se seskupili kolem úžasné a fenomenální zpěvačky, říkají si Iveta Čellárová a přátelé. Tato dáma vše umocňuje perfektním profesionálním zpěvem a vystupováním, vynikající angličtinou, kdy její repertoár vychází z absolutního topu amerických country a bg zpěvaček, navíc kapela perfektně šlape, což ostatně pánové Michal Wawrzyczek na banjo, bratři Zielonkové , Marian na  dobro a Adam  na mandolínu, Ben Konstantinidis na kytaru a baskytarista Ivan Staněk jednoznačně potvrdili. Při některých písničkách Ivky jsme měli na zádech husí kůži, kdy slovy jednoho diváka, by se na ní daly strouhat usušené rohlíky na strouhanku. Nádherný zážitek, věřme, že jim spolupráce vydrží, a již teď se těšíme na další vystoupení.
 
Střídání kapel, nutné zvučení a vyplňování programu nám na Džemu tradičně zajišťuje taneční skupina Kanafas z Českého Těšína, toto sdružení pod vedením ženy Ivana, Nadi Honzákové, je držitelem mnoha ocenění a bývá bonbónkem pro všechny znalce a fajnšmekry tohoto žánru. Letos opětovně potvrdili svůj profesionální výkon. Nezbývá jen znovu litovat, že jejich vystoupení bylo ovlivněno nepřízní počasí.
 
Následující kapela byla velmi sympatická, říkají si Dostavník  Vysočina a jejich domovem je Chotěboř a okolí. Měl jsem možnost je již několikráte vidět hrát, vždy to bylo velmi příjemné a zajímavé. Vystoupení na letošním Džemu toto vše jen potvrdilo. Basistka a zpěvačka Blanka Preisslerová, banjista Boris Preissler, dobrista Bořek Běhounek, mandolinista Jirka Pík a kytarista Vráťa Ludvík předvedli vynikající výkon a museli několikráte přidávat. Skupina vydala i profilové CD pod názvem …..je pár věcí co mě berou…., rovněž velmi pěkně udělané, nahrané a zazpívané. Děkujeme a někdy příště…
 
Stalo se již každoroční tradicí, že každá kapela je po vystoupení odměněna symbolickou sklenicí dobrého džemu, která je i navíc vyzdobena symboly Bluegrass Džemu, nejinak tomu bylo i letos, takže vystupující si pak mohou pošmáknout a doplnit kalorie a vitamíny po náročném vystoupení.

Dalším tradičním dárkem bylo krásné, festivalové  tričko, rovněž s emblémem Džemu, které se stalo již velmi žádanou trofejí, letos v pořadí již deváté, jelikož pro první ročník Džemu jsme trička ještě neměli.
 
Opětovná škoda, že počasí nám nepřálo, jelikož i pro nejmladší účastníky festivalu jsme měli připravený  dětský program pod názvem „Kdo si hraje, nezlobí“, včetně možnosti vožení na jezdeckých koních. Bohužel tento bod programu se nemohl uskutečnit, tak určitě příště…..
 
Desáté výročí festivalu je již samo o sobě malým zázrakem, my jsme tuto radost ještě umocnili i slavnostním narozeninovým dortem a přípitkem šampaňským, kdy jsme na pódium pozvali ke krájení i vážené VIP hosty-Láďu Torrese Bilinského, otce bluegrassu z Karviné a polského kamaráda a bluegrassového nadšence Jerzyho Batka. Dort byl opravdu velmi  hezký a ještě i navíc chutný, další dort jsme dali do dražby a šťastný výherce jej okamžitě věnoval svým kamarádům, kteří se pak již postarali o „ekologickou“ likvidaci.
 
Naši oslavu jsme chtěli trošku okořenit a potěšit i  oko, převážně mužské části publika. Před dvěma lety jsme toto již zrealizovali vystoupením country striptérky, proto jsme se i letošní oslavu rozhodli obohatit obdobným programem. Vystoupila nádherná striptérka a tanečnice Kristýna, kdy její vystoupení bylo rovněž na vysoké profesionální úrovni, navíc jsme uskutečnili přehlídku všech triček z bývalých ročníků festivalu a její úžasné tělo posloužilo jako model. Role oblékatele, svlékatele a asistenta se aktivně ujal prezident festivalu Ivan. Nutno podotknout, že všechna trička se na těle této nádherné ženy velmi vyjímala. Našlo se i mnoho zájemců si trička z minulých ročníků koupit, bohužel zásoby již došly.
 
Velkým pozitivem letošního Džemu byl i jamm muzikantů, který se odehrával až do časných ranních hodin.
 
Jak oslavit tak významné výročí festivalu, než vystoupením nějaké slavné a legendární kapely.
Nám se podařilo  toto naplnit dnes již opravdovou legendou bluegrassu, slavnou skupinou Bluegrass Nova, na našem festivalu účinkovali před dvěma lety. Bylo nám opravdovou ctí tuto dnes již hudební legendu znovu představit. Skupina hraje v podstatě v původním složení a je doplněna o další nové hráče, což umožnilo rozšířit i výběr repertoáru. Současné složení tvoří: Vladimír Riky Bican - kytara, Pavel Joe Dokoupil, baskytara, kytara,Hanneke Niewenhuizen - akordeon, Milan Mudra Kuttman - zpěv, Dmitros Miťa Mistakidis- bicí, Jan Malda Malý - banjo, steel kytara, Karel Kája Zicha - klávesy a Jiří Gogo Bílek - basa, všichni hudebníci navíc nádherně zpívají, což umocňuje zážitek z jejich profesionálního vystoupení.
Vystoupení této legendy bylo silným zážitkem a jejich známé šlágry, jako např. Good Women´s Love zpívané Joakem, Yellow river, slavné Pomněnky tragicky zesnulého Milana Žourka,  či další pecky vyvolaly u již prochladlého a promáčeného obecenstva silné emoce a strhly mnohé účastníky k tanci. Nádhera, navíc vše umocněné i mlhou, která vystoupení BG Novy provázela, takže vše dostalo nádech mystiky a éteriky a opětovně při mnohých písních této formace jsme měli nejen husí kůži, ale všechny chlupy po těle nám stály jako vojáci. Prostě nádhera a krása.
 
Bohužel čas je nemilosrdný a vše musí jednou skončit, skončil i náš výroční 10. ročník Bluegrass Džemu.
Věřím, že všichni účastníci byli spokojeni, spokojeny snad  byly i kapely, jsem přesvědčený, že příští Bluegrass Džem, nesoucí magické číslo 11 bude plný slunce, tepla, diváků a bohatých a štědrých sponzorů a nám se podaří zajistit vystoupení dalších neméně slavných a výborných umělců našeho „modrého“ žánru.

Děkuji prezidentovi festivalu Ivanovi Honzákovi za největší podíl organizační tíže přípravy a realizaci Džemu, mému andělíčku strážnému pak za dohled, že jsem vše ve zdraví opětovně přežil, naším sponzorům, bez nichž by vše uskutečnit nešlo, obecnímu úřadu Vyšní Lhoty za poskytnutí areálu a v neposlední řadě našim věrným a úžasným divákům!!!

Bluegrass forever a ať žije Bluegrass Džem 2013!!!
 
Vladimír White Bílý

 

Reklama: