Reportáž 2011

Bluegrass Džem 2011

Stalo se již jakousi nepsanou tradicí, že vždy v týdnu
před konáním našeho festivalu Bluegrass Džem sledujeme s kolegou Ivanem
všechny dostupné informace o počasí, prohledáváme všechny internetové servery, posloucháme zprávy o počasí, já jsem si zakoupil i rosničku a její výlety
v teráriu sleduji obzvláště pozorně, protože když leze na žebříček, je to
předzvěstí dobrého počasí. Synoptici nás letos zahrnovali spoustou „děsivě“
pravdivých informací, ostatně léto bylo dle slov klasika spisovatele Vančury
více než rozmarné.O to hezčí však bylo ranní procitnutí 27. srpna se zjištěním,
že obloha je jako vymetená, sluníčko „pere“ jak sedlák cepem, prostě ideál a po
šesti hubených letech, zavládne opětovně blahobyt v podání krásného dne,
který je rozhodující pro náš festival. Tuto pohádkovou idylku však  opětovně dosti kazil silný vítr, který jakoby
chtěl nahradit chlad a déšť minulých ročníků.Foukalo tedy pekelně, kdy po
příjezdu do Komorní Lhotky jsem při vystupování z auta byl pomalu
smeten.Ivan již několikrát zabezpečil stan pro diváky, jelikož plachta se
napínala stále víc a hrozilo utržení a odlétnutí někam až do Polska.Nu snad vše
utichne a náš festiválek proběhne konečně i za pěkného počasí.

Postupně do areálu vjíždí i náš nový zvukař   zvaný Ášek, dvorní zvukař rovněž slavného
festivalu Svojšice, kde již léta zajišťuje vysoce kvalitní zvuk kapelám, my jej
ulovili vloni. Rovněž jeho tvář neskýtá zrovna radost z větru, rovnajícímu
se americkému Tornádu !!!Již slyšíme jak namísto libých modrých tónů se line
z reprobeden jenom ječivý zvuk vichury a uragánu. Postupně se areál
zaplňuje našimi kamarády, kteří nám pomáhají festival zabezpečovat, přijíždí i
náš dvorní maskot a hlavní pokladník Gigi, který rovněž jeho vlastním stylem
vtipkuje na úkor silného větru.Postupně přijíždí i kapely, letos jsme vsadili
při výběru hlavně na náš region a kapely byly vlastně až na hosta večera ze
Severní Moravy.Vše je připraveno, vše hotovo, zvuk all right, kapely
připraveny, jenom vítr stále duje jak v Markétě Lazarové!!! Snad nás
opravdu mají tam nahoře rádi a náš bohužel již zemřelý otec bluegrassu pan Bill
Monroe se i za nás přimluvil, ve 14,15 hodin vítr utichá do podoby, že ve 14,30
můžeme začít.Tradičně zaznívá Will the Circle….., letos jak jinak v sólovém
zpěvu Standy Ferugy a jeho domovské kapely Vrtáci.. Po doznění těchto božích
tónů společně s Ivanem vítáme všechny přítomné, jako každý rok podávám
informace o našem festivalu, o sponzorech apod. Letos se jako první ujala hraní
domovská kapela Ivana- Vrtáci.Co o nich říci, prostě je to partička výborných
muzikantů, kteří spolu již hrají pěknou řádku let, vědí o sobě na pódiu, pěkně
se střídají v jednotlivých partech, Standa pak nádherně zpívá, prostě
kvalitní, moderní bluegrássek, podpořený tradicí a velkou muzikantskou
zkušeností.Letos jsme dali kapelám více prostoru, každá hraje, včetně přípravy
1,5 hodiny.Je to sice hodně, ale na druhou stranu zvát kapelu jen proto, aby se
složitě připravila na aparát, zahrála 5-6 písniček a papá, nám připadá špatné a
nedůstojné.Kdo nikdy nehrál a nestál na pódiu asi těžko pochopí jaká je to
dřina v horku, za plné sluneční palby hrát a zpívat.Za malou chvíli je
člověk propocený jako maratónský běžec, čůrčky potu vám stékají nejen po zádech
,ale i po tvářích, nemluvě o tom, že vlhké ruce pomalu ztrácejí kontrolu nad
promočenými strunami nástroje, ke všemu vám vysychá v krku, no prostě je
to jako šichta někde v revíru OKD, jak říkáme my Ostraváci v rubání a
na čelbě !!! Vše umocňuje ještě i dres festivalu, tričko, letos opětovně
krásné, nádherné, ovšem černé a to paprsky pálícího sluníčka ještě více
přitahuje.Na druhou stranu je to nádhera rozdávat modrou radost a vidět, že to
nejen baví nás, kapelu na pódiu, ale i ty diváky, kteří pak odmění náš výkon
bouřlivým potleskem a křikem umíííííí….

Vrtáci splnili své nelehké poslání na jedničku s hvězdičkou.Opravdu
právem patří mezi špičku. Já jako každý rok kromě moderování festivalu a vítání
VIP hostů, plním ještě i poslání festivalového kameramana a fotografa. Nyní se
na pódium hrne naše ostravská formace Bruno Unit, jak říkáme, byli jsme ještě
před vyhynutím dinosaurů a budeme i po objevení nového života ve vesmíru. Letos
jsme si pro publikum připravili několik nových písniček zpívaných česky,
jelikož nám bylo hodně vytýkáno, že naší i když libě znějící ostravské
angličtině mnoho posluchačů nerozumí.Je to opravdu fuška hrát v takovém
pařáku, nepomáhá ani takticky zvolené loňské tričko ve žluté barvě,stejnak jsme
mokří jak Pavlovi zlatí úhoři.Hodnotit náš výkon nebudu, nechť jej ohodnotí
posluchači sami, přídavek však byl, dokonce dvakrát J. Zatímco se převlékám
z promočeného pódiového trička, chystá se k mikrofonům bluegrassová
formace, která si říká Silent Rain, hoši navázali na kdysi slavné kapely
působící v regionu např. Bowle, Uragán, Unce ,Drops a svou dravostí a
originalitou se řadí rovněž mezi bluegrassovou špičku regionu. Muzikanti této
kapely hrají ještě i v jiných kapelách ( např.Vrtáci), ovšem směr Silent
Rain je postavem jednak na dravém a moderním pojetí bluegrassu, dále pak i na
vzhledu kapely, kdy pánové volí jednotný „dres“ ve formě stejné červené nebo
černé košile, pod krkem pak ukončené „firemní“ silentrainovskou originální
kravatou, opravdu krásný pohled, sluší jim to.Pěkně jim to šlape.I na nich se
pěkně podepisuje sluneční koupel, ještě, že mají ty úžovky u krku, alespoň se
jim kývají a tím vytvářejí víření vzduchu, které je trochu ochlazuje, letí mi
tato žertovná myšlenka hlavou.Já jsem v jednom víru, fotím natáčím, vítám,
nu hrůza, vše se mi jako každoročně slévá v jakýsi podivný kolotoč,
barevný karusel,hororový kaleidoskop, hlídám čas vystupujících, běhám
k pokladně, kde mi Gigi servíruje příchodivší VIP hosty a požaduje pro ně
volný vstup.Opravdu jako na kolotoči se vždy letmo zdravím s kamarády, je
mi pak až trošku stydno, že jsem se jim nemohl věnovat trošku déle, ale
nepřišli tady přeci za mnou. Některé opravdu vídávám vždy jen na Džemu a pak si
uvědomím, že vlastně jsme opětovně o rok starší, huffffff, ten čas!!!

Silent Rain se loučí s posluchači a já se belhám po
zadních schůdcích na pódium, čím to je, že by scéna byla opravdu tak vysoko??
Nenechám je jen tak odejít, musí samozřejmě přidat a jako každoročně dostávají
symbol festivalu, sklenici džemu, ostatně jako každá kapela.Ivan mi ještě
žertovně cosi prohlašuje o zkrácení budgetu na příští rok, nevadí, pojedu na
Prašivou sbírat růčo borůvky a maliny a uvařím, co bych pro náš milovaný
festiválek přeci neudělal!!!

 Nastupuje další
formace,nadějná mladá kapela, říkají si Wind a jsou z Havířova.Sami o sobě
prohlašují, že hrají moderní newgrass, postavený na drive a vlastních
textech.Tuto formaci znám, slyšel jsem je letos na Portě, kde obdrželi i ocenění,pamatuji
si je zpětně cca 2-3 roky, za tu dobu urazili opravdu pěkný kus muzikantské
cesty a hrají moc pěkně, skutečně nosným je jejich vlastní repertoár, jen tak
dále!!!

Náš Džem se dostal do druhé poloviny, vše pěkně odsýpalo,
půlhodinový skluz ze zahájení se pomalounku srovnával, i areál byl stále
plnější, škoda jen, že místí obyvatelstvo pojalo jakousi nejistotu
k tomuto našemu programu a nezúčastnilo se, dobře jim tak!!!Asi nebudeme
na Džemu stavět skákací hrady pro dětský potěr, kolotoče, housenkovou dráhu a
strašidelný vláček, to bychom byli asi jinde, nebo možná ne?

Snad na každém festivalu podobného žánru jako je náš
vyplňují přestávky country tanečníci, někdy je to zdařilý výstup, jindy to tedy
alespoň ve mně vzbuzuje smíšené pocity, když tanečníci blížící se mnohdy důchodovému
věku, v tesilkách, flanelových košilích a s papírovými klobouky a´la
Limonádový Joe poskakují na westernové melodie a dámy oděny v kanafasové šatičky
hupkají vedle nich, škoda, že už není slavný pořad televize NDR Ein Kessel
Buntes, to by Jirka ( Žiži) Korn  a
Helenka Vondráčková čubrněli J.My jsme v minulosti volili také tuto
programovou „vatu“, ovšem naši tanečníci byli vždy rekrutováni z řad
profesionálních tanečních skupin, loni jsme Džem okořenili i pořádnou dávkou
erotiky v podání country striptýzu.Letos jsme zvolili opět novum v programu
a jsem si jist, že na žádném festivalu toto neměli.Kouzelnici!!! Přestávky
vyplnila krásná kouzelnice Radana, nejprve v country vystoupení, kdy
převedla širokou škálu neuvěřitelných kouzel a triků a následně předvedla
vystoupení ve stylu pařížského  kabaretu.Moc
pěkné, příjemné a originální.Myslím, že zase je náš festival v něčem
originální a první…

Na pódiu se pak formuje zajímavá skupina hrající tradiční
bluegrass The Log z Prostějova a okolí.Tito pánové propagují styl Stanley
Brothers, jejich frontman a banjista Jarek dostal dokonce ocenění Bluegrass Pioneer of the Year a osobní
poděkování a uznání pana Ralpha Stanlyho za propagaci jejich hudebního stylu.
Kapelka se seskupila kolem jednoho kondenzátorového mikrofónu a je opravdu
docela zábavné sledovat jak se jednotliví muzikanti střídají při zpěvu a
sólech, zřejmě se to musí taky dosti dlouho učit, aby se pak nesrazili.Je to
opravdu tradičně dřevní styl, kdy i oči přítomných paní a dam mají na co
koukat, jelikož  členové kapely jsou již
tradičně oděni ve slušivých večerních oblecích (předpokládám i domácí
provenience, nejspíše z podniku OP Prostějov J) na hlavách pak mají
všichni stetsony, snad vyrobené pro změnu v Tonaku Nový Jičín J. Dobrá
práce boys, pozdravujte pana Stanlyho.

Před vystoupením hlavního večerního hosta vyplňuje přestávku
již avízované vystoupení krásných jezdkyň se svými koňmi ze stáje Poleniny.Zaznívá
klasická hudba a oba nádherní koně, vedení stejně půvabnými jezdkyněmi ,jakoby
plavou vzduchem, kdy jejich synchronní jízdu sleduje bodový reflektor.Prostě
nádhera, ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně.
Já bych ještě toto doplnil o dovětek i s tak nádherou jezdkyní J.
Paráda….

A je to tady, dlouho již očekávaný host večera ,slavná
skupina Reliéf.myslím, že veškerá slova o této formaci jsou jen opakováním již
dávno známých skutečností.To, jak tato kapela je slavná hovoří i skutečnost, že
písničky jejich frontmana Zbyňka Bureše si zařadil do svého repertoáru  i neméně slavný americký bluegrassový zpěvák
Doyle Lawson, měli jsme možnost jej vidět v květnu t.r. i se svou kapelou
Quicksilver.Pravdou je, že naše muzika je opravdu velmi těžká, zvládnout čisté,
ladící zpěvy,vícehlasý vokál, k tomu bravurně hrát na nástroj a
k tomu ještě i citlivě zvládat dynamiku a pódiový pohyb, to je velmi
složité, pro laika asi nepochopitelné.Toto všechno pak Reliéf zvládá
s naprostou jistotou, je radost je sledovat jak se doslova s vokály
mazlí, jak pracuje jejich pojetí dynamiky.Pro všechny pak je doslova ohromující
i zvládnutí nástrojů, kdy se mnohdy divákovi zdá, že hra na banjo,kontrabas,
mandolínu či kytaru je úplně triviální a jednoduchá, tak přesvědčivě působí
všichni pánové z Reliéfu.Asi není ani divu, že ač v pokročilou noční
hodinu zůstalo hodně fanoušků právě na jejich vystoupení a ovace nebraly konce,
nevím už kolikráte museli pánové přidávat, ale bylo toho dosti.Prostě úžasné,
musí se slyšet, slova nestačí.

Tak a je to, devátý ročník Džemu je za námi, voda nás zaplať
pánbůh nespláchla, i když deštík se ozval, ale až po koncertu, vítr přes
všechnu snahu nás taky neudolal, diváci dorazili, zvukař se opravdu moc snažil,kapely
dělaly a hrály jak nejlépe mohly, sponzoři nezklamali , určitě se příště polepší
i catering,to zmiňuji jen proto, aby bylo i nadále co zlepšovat J.

Těšíme se na příští již výroční 10. ročník a slovy Bluegrass
forever vás všechny zveme 1. září 2012 do Komorní Lhotky u Frýdku –Místku.

 

Vladimír White Bílý

Reklama: